Historické mapy ČR v jedné mapě

Nabídka „Historické mapy“ obsahuje 8 mapových děl a nabídka „Letecké snímky“ k nim přidává snímkování z let 1952–1954. Každé z nich jde zvolit jako podklad levé i pravé strany, takže vedle sebe mohou ležet mapy z různých století.

Nejstarší jsou Müllerova mapa Moravy z roku 1716 a Müllerova mapa Čech z roku 1720, obě v měřítku kolem 1 : 130 000. Zachycují vsi, zámky, mlýny a tvrze i jejich tehdejší jména, polohu ale jen orientačně. Zhruba o půl století mladší I. vojenské mapování z let 1764–1768 je nejstarší souvislé vojenské mapování. Vzniklo bez trigonometrické sítě, takže se kresba od skutečnosti může odchylovat i o stovky metrů.

Z první poloviny 19. století pocházejí císařské otisky stabilního katastru z let 1826–1843. Jsou to ručně kolorované mapy v měřítku 1 : 2 880, ve kterém je vidět půdorys jednotlivých domů, zahrad a polí. Barva prozrazuje materiál stavby: zděné budovy jsou červené, dřevěné žluté. II. vojenské mapování z let 1836–1852 stojí na vojenské triangulaci a na mapách stabilního katastru, poloha v něm proto sedí s odchylkami v řádu desítek metrů. Terén kreslí šrafami, ne vrstevnicemi.

III. vojenské mapování z let 1874–1880 je v mapě v podobě speciálních map v měřítku 1 : 75 000, jak je zveřejňuje CENIA. Terén kreslí šrafami s výškovými kótami a je hustě popsané, při velkém přiblížení je proto hůř čitelné. Poloha sedí podobně jako u II. mapování.

Letecké snímky z let 1952–1954 nejsou kreslená mapa, ale fotografie: černobílá ortofotomapa z prvního celostátního leteckého snímkování. Zachytily krajinu před kolektivizací, ještě s mezemi, remízky a polními cestami, které později zmizely. Kde snímky z těch let chyběly, jsou doplněné snímky z jiných let.

Mapy sovětského generálního štábu ze 70. a 80. let vznikaly tajně v měřítku kolem 1 : 100 000. Zakreslovaly i objekty, které se z československých civilních map odstraňovaly, například kasárna, sklady a letiště. Popisky jsou v azbuce a kvůli měřítku má mapa omezené nejbližší přiblížení.

Novější vývoj ukazují archiv leteckých snímků ČÚZK s ročníky 1998–2022 a aktuální ortofoto.

Mapa má dvě strany a každá má vlastní podklad. Posuvník mezi nimi odkrývá jednu vrstvu přes druhou nad stejným místem, takže je hned vidět, co přibylo a co zmizelo. Dělení jde nastavit svisle i vodorovně, levou stranu lze také roztáhnout přes celou obrazovku.

Posuvník ukáže rozdíl v jednom místě, přes celou plochu ho ukáže prolnutí. Na každé straně lze přes podklad položit další, nastavit jí průhlednost a jeden z 8 režimů míchání: Prolnutí, Násobení, Závoj, Překryv, Měkké světlo, Tvrdé světlo, Rozdíl, Jas. Režim Rozdíl zvýrazní místa, kde se vrstvy liší, Násobení podrží tmavou kresbu obou. Pořadí vrstev jde prohodit.

Překryvné vrstvy lze zapnout jen na jednu stranu. Katastrální mapa ČÚZK přes císařské otisky tak ukáže dnešní hranice parcel nad těmi z doby stabilního katastru, zatímco druhá strana zůstane čistá. Dnešní katastr přitom často drží původní parcelaci.

Stará mapa ukazuje, co na místě stálo, LiDAR to, co z toho zbylo v terénu. Stínovaný reliéf DMR 5G od ČÚZK vzniká z leteckého laserového skenování a zobrazuje holý terén i pod korunami stromů. Cesta zakreslená na vojenském mapování se v něm může objevit jako úvoz, zaniklá ves jako skupina plošin a terénních hran, rybník jako hráz bez vody.

Nejrychlejší postup: na jednu stranu starou mapu, na druhou LiDAR a na straně se starou mapou zapnout prolnutí. Při prvním zapnutí se nabídne podklad z druhé strany, tedy LiDAR, v režimu Násobení s krytím 70 %. Reliéf pak leží přímo ve staré mapě a druhou stranu lze přepnout třeba na dnešní ortofoto.

Přesnost staré mapy určuje, jak blízko má smysl stopy hledat. U II. a III. vojenského mapování jde o desítky metrů. I. vojenské mapování se může lišit o stovky metrů a Müllerovy mapy ukazují polohu jen orientačně, takže spíš napoví, kterou oblast prohledat. LiDAR navíc zachytí jen tvar terénu, ne to, co je pod zemí, a pochází z jednoho celoplošného skenování, pozdější zásahy v něm nejsou.

Slabé tvary vytáhne podklad „LiDAR zvýrazněný“ se silnějším nasvícením, ve kterém víc vystoupí valy, mohyly a úvozy. Zvýrazní ale i šum v datech, nejvíc v lese.

Po přihlášení stačí napsat název do pole „Vyhledat lokalitu“. Hledání zná obce, osady, samoty, části měst a katastry, ale i hrady, zříceniny a vrchy, a vrací jen místa v Česku. Potom zvolit na jednu stranu starou mapu, na druhou dnešní ortofoto nebo LiDAR a přiblížit.

Hledání pracuje s dnešními názvy. Na mapách z 18. a 19. století bývají jména německá, na výřezu výše stojí u Českých Budějovic Stadt Budweis. Vrstva „Názvy míst“ s popisky měst a obcí je ve výchozím stavu zapnutá, takže dnešní jména zůstanou vidět i nad starou mapou.

Když zvolená mapa místo nepokrývá, mapa to oznámí: císařské otisky mimo kraje, které je zveřejnily, Müllerova mapa Čech na Moravě a naopak. Císařské otisky se navíc při pohledu na celou republiku nekreslí, objeví se až po přiblížení.

Rozpracované srovnání jde uložit do „Uložených pohledů“, které si pamatují podklady obou stran, dělení a zapnuté vrstvy. Vybraná města mají i veřejnou stránku s LiDARem a snímkem z 50. let.

II. a III. vojenské mapování a snímky z 50. let poskytuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Její služby jsou jen v souřadnicovém systému S-JTSK a mapa je přepočítává, aby seděly na ostatní podklady. U vojenských mapování uvádějí metadata CENIA přístup bez omezení a žádné podmínky užití.

Müllerovy mapy a I. vojenské mapování se zobrazují přímo ze služby Chartae Antiquae Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK) a dlaždice nesou jeho značku. Císařské otisky pocházejí z mapových služeb Jihočeského, Karlovarského a Moravskoslezského kraje, každý kraj zveřejnil jen své území.

Mapy sovětského generálního štábu jsou odtajněné dílo sovětských státních orgánů bez známého držitele práv v Česku. Listy pocházejí z archivu nakarte.me a eArcheo je servíruje z vlastního úložiště, aby zdrojový archiv nezatěžovalo. Všechna data se v mapě jen zobrazují s uvedením zdroje, ke stažení nejsou.