I., II. a III. vojenské mapování online

Všechna tři mapování vznikla pro armádu habsburské monarchie a každé reagovalo na slabiny předchozího. První nařídila Marie Terezie po prohrané sedmileté válce s Pruskem, protože jednou z příčin porážky byla neznalost okolí bojišť. Třetí přišlo po válce s Pruskem v roce 1866, kdy se druhé ukázalo jako zastaralé. Mapování se proto liší přesností, měřítkem i stavem krajiny, který zachycují.

I. vojenské (josefské) mapování z let 1764–1768 má měřítko 1 : 28 800 a je nejstarší z trojice. Kreslilo se bez sítě trigonometrických bodů, takže poloha je jen orientační.

II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852 má stejné měřítko, ale stojí na vojenské triangulaci a vychází z map stabilního katastru 1 : 2 880. Je proto výrazně přesnější a pro srovnání s dneškem nejpoužitelnější.

III. vojenské mapování proběhlo v celé monarchii v letech 1869–1885, na území dnešní České republiky v letech 1874–1880. Mapovalo se nově v měřítku 1 : 25 000 a z těchto sekcí vznikla speciální mapa 1 : 75 000. Právě speciální mapu zobrazuje v eArcheo vrstva III. vojenského mapování.

I. vojenské (josefské) mapování vzniklo v letech 1764–1768 v měřítku 1 : 28 800 a v eArcheo je online jako podklad celé mapy. Je nejstarší z trojice a poloha na něm je jen orientační, kresba se od dnešní mapy může lišit i o stovky metrů.

Podkladem byla Müllerova mapa Moravy a Čech zvětšená do měřítka 1 : 28 800. Důstojníci projížděli krajinu na koni a zakreslovali ji od oka, pouhým pozorováním. Síť přesně určených trigonometrických bodů se z finančních a časových důvodů nevybudovala, a tak na sebe listy nenavazují a kresba se místy bortí. Poloha se proti dnešní mapě může lišit i o stovky metrů.

Obsahem je mapa přesto bohatá. Rozlišuje cesty podle sjízdnosti, řeky, potoky i umělé strouhy, ornou půdu, louky a pastviny, kostely a mlýny. Listy byly ručně kolorované. Čechy se mapovaly v letech 1764–1767, Morava do roku 1768 a Slezsko, zkušebně zmapované už roku 1763, prošlo opravou (rektifikací) v letech 1780–1783.

Hodnota I. vojenského mapování je v době vzniku. Ukazuje krajinu před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu barokní kulturní krajiny. Při hledání konkrétního místa se vyplatí řídit tvarem toků, pořadím vsí a křížením cest, ne souřadnicemi. Stejné místo je pak dobré ověřit na II. vojenském mapování, které sedí mnohem lépe.

II. vojenské (Františkovo) mapování vzniklo v letech 1836–1852 ve stejném měřítku 1 : 28 800 jako první. Je nejpřesnější z trojice, odchylky od dnešní polohy bývají v řádu desítek metrů, a pro srovnání s dneškem se hodí nejvíc.

Před druhým mapováním proběhla vojenská triangulace, která dílu dala geodetický základ. Kresba navíc vycházela z map stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880. II. vojenské mapování proto na dnešní krajinu sedí dobře, odchylky bývají v řádu desítek metrů. Cesta, rybník nebo mlýn z mapy se dá dohledat na leteckém snímku i v terénu.

Morava a Slezsko se mapovaly v letech 1836–1840, Čechy v letech 1842–1852. Obsah je v podstatě stejný jako u prvního mapování, přibyly jen výšky trigonometrických bodů ve vídeňských sázích. Terén je kreslený šrafami, vrstevnice mapa nemá.

Mapa zachycuje nástup průmyslové revoluce a intenzivního zemědělství. Za sto let od prvního mapování vzrostla výměra orné půdy o polovinu a lesy měly historicky nejmenší rozlohu. Kde je dnes les a na mapě pole, mohou pod stromy zůstat meze, terasy a úvozy, které ukáže LiDAR.

Podrobnější obraz téže doby dávají císařské otisky stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, v eArcheo zatím jen pro Jihočeský, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. II. vojenské mapování pokrývá celou republiku.

III. vojenské mapování proběhlo na území dnešní České republiky v letech 1874–1880. eArcheo z něj ukazuje speciální mapu 1 : 75 000 od CENIA: poloha sedí dobře, mapa je ale méně podrobná a list může zachycovat stav pozdější než rok 1880.

Třetí mapování opustilo měřítko 1 : 28 800 a mapovalo v sekcích 1 : 25 000, nově dělených podle zeměpisné sítě. Proti druhému mapování se výrazně zlepšilo zobrazení reliéfu a komunikací. Barevné originály sekcí se později rozmnožovaly jen černobíle a dlouho byly nezvěstné, velká část souboru se našla až v 90. letech 20. století.

Území dnešní republiky se mapovalo po částech: v letech 1874–1875 malé oblasti na jižní Moravě, v letech 1876–1877 východní Morava, v letech 1877–1878 zbytek Moravy a Čechy po pražský poledník, v letech 1878–1879 západní hranice Čech a pohraniční hory a nakonec v letech 1879–1880 zbytek českého vnitrozemí. Podle toho lze odhadnout, kdy byl daný kraj zaměřen.

Vrstva v eArcheo je ortorektifikovaná speciální mapa 1 : 75 000 od CENIA. Speciální mapa vycházela brzy po mapování, po roce 1918 ale Vojenský zeměpisný ústav v Praze převzal originální kresby a měděné desky jejích listů, doplnil české názvosloví a zelený přítisk lesů a listy podle revizí terénu průběžně aktualizoval. Mapy odvozené ze III. vojenského mapování zůstaly oficiálními mapami Československa až do roku 1956. České názvy i zelený les jsou vidět i ve vrstvě, list proto může zachycovat stav pozdější než rok 1880.

Reliéf je na speciální mapě kreslený šrafami s výškovými kótami. Kvůli menšímu měřítku je mapa hustě popsaná a v detailu hůř čitelná, poloha ale sedí dobře, s odchylkami v řádu desítek metrů. Na ukázce je město Přísečnice v Krušných horách, na jehož místě je dnes vodní nádrž postavená v letech 1969–1976.

Mapa v eArcheo má dvě strany a každá může mít jiný podklad. Dělicí čáru lze vést svisle i vodorovně a jezdcem ji posouvat, takže je vidět, co na staré mapě bylo a co je na stejném místě dnes. Obec lze najít vyhledáváním podle názvu nebo adresy.

Užitečné dvojice: II. vojenské mapování proti dnešnímu ortofotu ukáže zaniklé cesty, rybníky a mlýny i posun hranice lesa. II. proti III. vojenskému mapování ukáže, co se změnilo během několika desetiletí 19. století. Dvojice s LiDARem spojí tvar terénu s tím, co na něm stálo: úvoz, hráz nebo val v reliéfu a na staré mapě cesta, rybník či zaniklá ves.

Kromě jezdce lze na jedné straně zapnout prolnutí a nastavit mu průhlednost a způsob míchání. Stará mapa položená napůl průhledně přes LiDAR ukáže, jestli úvoz v terénu odpovídá zakreslené cestě. Režim Rozdíl zvýrazní, čím se dvě vrstvy liší.

Orientaci ve staré mapě usnadní překryvné vrstvy: Názvy míst doplní dnešní jména obcí, Katastr ukáže dnešní parcely. U I. vojenského mapování je lepší srovnávat tvary a pořadí prvků než přesnou polohu, kresba může být posunutá o stovky metrů.

II. a III. vojenské mapování poskytuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Podle jejích metadat jsou obě služby bez omezení veřejného přístupu a bez podmínek užití. CENIA je nabízí jen v souřadnicovém systému S-JTSK, eArcheo je proto na serveru přepočítává, aby seděly na ostatní vrstvy.

I. vojenské mapování načítá mapa přímo ze služby Chartae Antiquae Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK) a dlaždice nesou značku poskytovatele. Popisy mapování na této stránce vycházejí z textů VÚGTK a z metadat CENIA. Ke stažení eArcheo mapy nenabízí.