Je to nejpodrobnější mapa, jakou má česká krajina před příchodem železnic a továren. Každý dům, každá parcela, každá polní cesta – v měřítku, ve kterém je vidět půdorys stodoly.
Proč stabilní katastr vznikl
Rakouská monarchie potřebovala spravedlivě vyměřit pozemkovou daň. Dosavadní podklady byly odhady, a tak císařský patent z roku 1817 nařídil vyměřit všechny pozemky v zemi a zapsat jejich výměru i výnos. Výsledkem byl stabilní katastr – „stabilní" proto, že měl platit dlouhodobě a nepřeměřovat se s každou změnou majitele.
Vyměřování v Čechách probíhalo zhruba v letech 1826 až 1843, na Moravě a ve Slezsku o něco dřív. Mapovalo se v měřítku 1 : 2880, tedy jeden palec na mapě odpovídal 40 sáhům v terénu. Na tehdejší dobu šlo o mimořádně přesné dílo: geodeti pracovali v souvislé triangulační síti, ne od oka. Na mapách stabilního katastru pak stojí i II. vojenské mapování z let 1836 až 1852.
Pro nás je podstatné načasování. Mapa zachycuje krajinu před scelováním, před regulacemi potoků, před železnicí a před kolektivizací. Je to poslední celoplošný obraz krajiny, která se vyvíjela po staletí bez velkých strojů.
Císařské otisky, indikační skici a originální mapy
Ze stabilního katastru se dochovaly tři různé věci a pletou se i zkušeným badatelům:
Císařské otisky jsou kolorované otisky původních mapových listů, které putovaly do Vídně. Jsou čisté, bez pozdějších zásahů a barevně vyvedené – to je ta verze, kterou chceš, když si chceš prohlédnout krajinu roku 1840.
Indikační skici jsou terénní pracovní verze, do kterých se zapisovala jména držitelů, čísla popisná a pozdější změny. Vypadají zaneřáděně, ale obsahují jména a údaje, které na otiscích nejsou. Pro rodopis a pro dohledání konkrétní usedlosti jsou cennější.
Originální mapy zůstaly v zemských archivech a průběžně se do nich dokreslovaly změny, takže ukazují stav novější, ale méně čitelný.
Jak číst barvy
Barevný klíč otisků je jednoduchý a hodně vypovídá:
- karmínově červená – zděné budovy,
- žlutá – dřevěné budovy,
- šedá nebo hnědá – nádvoří, dvory, mlaty a nezpevněné plochy,
- zelená – zahrady, louky a pastviny, každá odstínem,
- modrá – vodní plochy a toky,
- bílá s čísly – orná půda, rozdělená do parcel,
- tmavě zelená se značkami – les.
Jediný pohled na poměr červené a žluté v obci ti řekne, jak byla bohatá. V chudších horských vsích je žlutá skoro všude, v úrodných oblastech převažuje červená. A když stojí uprostřed žluté vsi jeden červený objekt, je to obvykle kostel, fara, panský dvůr nebo mlýn.
Co v otiscích hledat
Stabilní katastr je vděčný podklad, protože zachytil věci, které dnes v krajině nenajdeš:
- Mlýny, hamry a pily na potocích, včetně náhonů a malých nádrží. Náhon bývá na mapě jasně vidět, v terénu z něj zbyl mělký žlab.
- Rybníky, které byly později vypuštěny a rozorány. Jejich hráze na terénu drží dodnes.
- Polní cesty a úvozy, které zmizely při scelování. Jejich průběh se dá porovnat se stopami na LiDARu.
- Zaniklé usedlosti a samoty, zejména v pohraničí a ve vojenských újezdech.
- Lomy, pískovny, vápenky a cihelny – malé provozy, o kterých dnes nikdo neví.
- Hranice pozemků a staré pomístní názvy, které často odkazují na starší situaci: Na hradišti, U šibenice, V mohylách, Na rejdišti.
Pomístní názvy jsou podceňovaný zdroj. Když katastr uvádí u lesa jméno odkazující na hrad nebo tvrz, stojí za to se na to místo podívat na stínovaném reliéfu.
Kde otisky najít
Císařské otisky i indikační skici spravuje Ústřední archiv zeměměřictví a katastru a jsou dostupné online zdarma v archivních mapách ČÚZK. Vyhledává se podle katastrálního území, ne podle obce – u sloučených obcí je proto potřeba vědět, pod které katastrální území místo spadá.
Přehled dalších zdrojů historických map – vojenská mapování, letecké snímky, zahraniční archivy – je v článku Kde najít staré mapy Česka.
Jak mapu porovnat s dneškem
Samotný obrázek staré mapy je hezký, ale užitečný začne být teprve ve chvíli, kdy ho položíš na dnešní situaci. Tři postupy podle náročnosti:
- Orientace podle pevných bodů. Kostel, křižovatka, soutok. Funguje vždy a nic nevyžaduje.
- Georeferencovaná vrstva. Část mapových děl je už usazená do souřadnic, takže se dá zobrazit přímo přes ortofoto a přepínat mezi vrstvami. Takhle jsou v eArcheo usazené historické mapy, císařské otisky zatím pro Jihočeský, Karlovarský a Moravskoslezský kraj.
- Kombinace se stínovaným reliéfem. Nejsilnější varianta: vezmeš objekt z mapy 1840 – hráz, náhon, cestu – a podíváš se, jestli je jeho stopa pořád v terénu. Tady se ze staré mapy stává návod, kam jít.
Takhle se hledají i zaniklé vesnice: mapa řekne, kde stály domy, reliéf ukáže, co z nich zbylo.
Na co si dát pozor
- Čísla parcel nejsou dnešní parcelní čísla. Katastr se od té doby několikrát přečísloval.
- Mapa není fotka. Geodeti generalizovali, drobné objekty vynechávali a některé kresby jsou schematické.
- Datum listu nemusí sedět s rokem patentu. Každé katastrální území se mapovalo jindy, rozdíl může být patnáct let.
- Nález na staré mapě nedává právo kopat. Pravidla shrnuje článek o nálezném a ohlašovací povinnosti.
Otevřít mapu a porovnat historické podklady s dneškem – mapa zdarma, bez přihlášení.