Povodňová mapa ČR

Vrstva Povodňové ohrožení přebírá mapy, které vznikly pro Ministerstvo životního prostředí podle evropské povodňové směrnice a které CENIA zveřejňuje jako mapovou službu. Ukazuje, jak silně může povodeň zasáhnout místo v rozlivu řeky. Barvy odpovídají stupnici map: červená je vysoké ohrožení, modrá střední, oranžová nízké a žlutá reziduální.

Stupeň vzniká kombinací dvou veličin. První je pravděpodobnost: modelují se povodně, které přijdou v průměru jednou za 5, 20, 100 a 500 let. Druhá je intenzita, tedy jak hluboká a jak rychlá tam voda bude. Vysoké ohrožení proto připadá na místa, kam voda dosahuje často a s velkou silou, reziduální na okraje, kam dosáhne jen vzácně nebo slabě.

Ohrožení je vlastnost místa, ne předpověď. Neříká, že voda přijde letos, ani co by poškodila: stupeň platí pro celý rozliv bez ohledu na to, zda v něm stojí dům, nebo leží louka. Na konkrétní budovy a jejich využití se vztahují až mapy povodňových rizik, které tato vrstva neobsahuje.

Výřez z Berouna ukazuje typický obraz. Červený pás drží koryto Berounky a Litavky, směrem od řeky ohrožení slábne a oranžové a žluté okraje zasahují do zástavby kolem soutoku.

Vrstva Vodní prvky kreslí vodní toky, vodní plochy a břehovou čáru ze Základní báze geografických dat ČÚZK (ZABAGED), u toků i s jejich jmény. Malý potok bývá na leteckém snímku schovaný pod pásem stromů; tady je vidět jeho průběh, název a drobné nádrže podél něj.

S přiblížením přibývají body. Toky a vodní plochy se kreslí od měřítka 1 : 200 000, jezy a hráze od 1 : 20 000, brody, prameny a vodopády až od 1 : 10 000. Právě tyto body z reliéfu ani ze snímku vyčíst nejdou, proto je vrstva doplňuje k mapě ohrožení: u řeky je užitečné vědět, kde stojí jez nebo hráz a kudy se dá tok přejít.

Ve výřezu u Tloskova vede Tloskovský potok údolím pod obcí. Na snímku ho z velké části kryjí stromy, vrstva ho ukáže celý i s názvem.

Vrstva Vodoměrné stanice bere otevřená data Českého hydrometeorologického ústavu. Aktuální měření se stahují přibližně jednou za hodinu a mapa si je při zapnuté vrstvě znovu načte každých deset minut. Počet stanic se řídí tím, co ČHMÚ právě zveřejňuje.

Pravé tlačítko do mapy a volba Počasí v místě otevřou panel, který má vedle počasí záložku Hydro. V ní je nejbližší stanice v okolí, její řeka nebo potok, poslední naměřený vodní stav v centimetrech a průtok v metrech krychlových za sekundu.

Stupně povodňové aktivity jsou podle § 70 vodního zákona tři: bdělost, pohotovost a ohrožení. Vážou se na limity, zpravidla vodní stavy nebo průtoky v hlásných profilech, a druhý a třetí stupeň se vyhlašuje. Vyhlášené stupně a předpovědi průtoků zveřejňuje Hlásná a předpovědní povodňová služba ČHMÚ; mapa eArcheo předpověď průtoků nepočítá.

Pozor na shodu slov: třetí stupeň, stav ohrožení, popisuje aktuální situaci na toku. Vrstva povodňového ohrožení popisuje vlastnost místa a platí i v době, kdy je v řece málo vody.

Vrstva Radar ukazuje radarový kompozit ČHMÚ za poslední tři hodiny po pětiminutových snímcích a k tomu nowcast, tedy radarovou extrapolaci na hodinu dopředu po deseti minutách. Je z něj vidět, kde právě prší a kam srážky postupují.

Vrstva Srážky je modelová intenzita srážek z modelu ALADIN ČHMÚ v rozlišení 1 km, kterou mapa čte přes Open-Meteo. Na časové ose jde posunout dopředu tak daleko, kam sahá aktuální běh modelu. Modelová pole se načítají pomaleji, první vykreslení může trvat i patnáct sekund.

Vrstva Výstrahy zbarví kraje podle nejvyššího stupně výstrahy, kterou pro ně ČHMÚ právě vydal. Radar, výstrahy a stanice dohromady ukazují, co se děje teď; mapa ohrožení k tomu dodává, kam by voda při povodni mohla dosáhnout.

Řeky svá koryta mění a mění je i lidé stavbou hrází a přehrad. II. vojenské mapování z let 1836–52 a III. vojenské mapování z let 1874–80 zachycují toky tak, jak vypadaly v 19. století. Druhé mapování vzniklo na podkladu stabilního katastru, takže poloha na něm sedí s odchylkami v řádu desítek metrů.

Letecké snímky z let 1952–54 ukazují krajinu před napuštěním Orlické přehrady. Pod Zvíkovem je na nich údolí Vltavy a Otavy s řekou v úzkém korytě, polní cesty a lesy na svazích; dnes je to celé pod hladinou a hrad stojí na poloostrově. Kde snímky z let 1952–54 chyběly, jsou doplněné snímky z let 1937 až 1970.

Nejostřeji ukáže starý tok stínovaný reliéf LiDAR DMR 5G. Opuštěná ramena a meandry v nivě v něm bývají patrné jako mělké oblouky, i když je dnes kryje pole nebo les. Posuvníkem lze porovnat reliéf se starou mapou a ověřit, zda oblouk v terénu odpovídá korytu zakreslenému v 19. století.

Mapy povodňového ohrožení existují jen pro úseky toků v oblastech s významným povodňovým rizikem; pro druhé plánovací období jich ministerstvo vymezilo téměř 2 900 kilometrů. Kde vrstva nic nekreslí, neznamená to, že je místo bezpečné, jen že tam mapa nevznikla. Mapy počítají s rozlivem řek, přívalovou vodu stékající po bouřce z polí a svahů nezachycují.

Vrstva v eArcheo ukazuje mapy zpracované v roce 2019 pro druhé plánovací období. V roce 2025 ministerstvo mapy znovu aktualizovalo, takže se nová verze může od té v eArcheo lišit. Rozlivy jednotlivých scénářů, hloubky a rychlosti vody i mapy rizik jsou na mapovém portálu ministerstva.

Povodňové ohrožení není záplavové území. Záplavová území jsou podle § 66 vodního zákona administrativně určená území a stanovuje je vodoprávní úřad na návrh správce toku. Kde jsou vymezená, ukazuje mapa na webu Povodňového plánu České republiky. Při rozhodování o stavbě nebo koupi pozemku rozhodují tyto úřední podklady, ne náhled v eArcheo.

Mapa se otevírá tlačítkem na této stránce po přihlášení. Obec nebo adresu lze najít polem Vyhledat lokalitu. Vrstvy se zapínají pod tlačítkem Vrstvy: Povodňové ohrožení, Vodní prvky a Vodoměrné stanice jsou ve skupině Voda, radar, srážky a výstrahy v Počasí.

Každá zapnutá vrstva má posuvník průhlednosti a volbu strany Obě, Levá, nebo Pravá. Když je ohrožení zapnuté jen na jedné straně jezdce, druhá strana ukazuje čistý snímek nebo LiDAR a rozdíl je vidět jedním pohybem. Povodňové ohrožení startuje s poloviční průhledností, takže snímek pod ním zůstane čitelný.