„Zapršelo, za tři dny jdeme." Kdo chodí do lesa, ví, že to tak jednoduché není: po jednom lijáku v suchém září nevyroste nic, zato po mokrém srpnu roste i v týdnu bez kapky. Chtěli jsme to místo pocitu změřit. Vzali jsme 3 482 skutečných nálezů devatenácti jedlých hub z Česka, k nim počasí z reanalýzy a les z družic, a z toho stavíme houbařskou mapu, která každých šest hodin přepočítá, kde to dnes vychází nejlépe. Tady je, jak to děláme, co z dat vyšlo a jak přesné to je.
Co mapa ukazuje a co ne
Mapa neukazuje houby. Ukazuje odhad podmínek pro každý z devatenácti druhů – od hřibu smrkového přes lišku, bedlu, kozáka, ryzce a klouzky po hlívu a ucho Jidášovo – v lesních buňkách zhruba 3 × 3 km po celé republice. Z dálky jsou vidět bubliny s počtem míst a houbou, které se tam daří nejvíc; po přiblížení jednotlivé houby, vždy v hustém lese buňky, každá na žetonu se sloupky síly jako u mobilu: jeden až čtyři podle toho, jestli jsou podmínky slabší, běžné, dobré, nebo výborné. Klik na houbu řekne druh, podmínky a proč: sezónu, déšť, teplotu a les proti běžnému dni a křivku sezóny druhu v roce. Klepnutím na druh v legendě zůstanou v mapě jen jeho místa.
Čím lepší podmínky, tím víc hub v buňce. Lesy pod průměrem zůstanou prázdné. Není to tedy mapa lesů obarvená podle deště, ale pořadí lesů podle toho, kde to pro daný druh dnes vychází nejlíp.
Z jakých dat to je
Nálezy. 3 482 nálezů 19 druhů v Česku z let 1969 až 2026 z databáze GBIF – data Národního muzea, České mykologické společnosti, iNaturalistu a dalších. Nálezy bez data nebo s polohou hrubší než 5 km jsme vyřadili; skupinová vycházka na jedno místo v jeden den se počítá jako jeden nález. U 2 783 z nich máme k dispozici i počasí. K tomu 34 tisíc nálezů Rakouské mykologické společnosti ze stejného podnebí, které zpřesňují sezóny po měsících a jejich posun s nadmořskou výškou.
Počasí. Denní srážky a teplota z reanalýzy ERA5 pro každý nález a každý den 42 dní před ním, přes rozhraní Open-Meteo. Pro živou mapu se déšť starší než týden bere také z ERA5, poslední dny a teplota z předpovědního modelu – ověřili jsme totiž, že měsíční úhrn z předpovědního archivu s reanalýzou koreluje jen slabě (0,32), zatímco teplota skoro dokonale (0,94).
Les. Hustota korun a podíl listnatých stromů z Copernicus HRL 2018 (10 m), rody stromů – smrk, borovice, modřín, buk, dub – z evropské mapy ForestPaths 2020 (10 m, zatím v předběžném vydání). Nadmořská výška každé buňky z EU-DEM.
Nálezy z aplikace jdou do modelu jen tehdy, když u houby necháš zapnuté „Přispět do houbařské mapy“ – a i pak anonymně: druh, den a místo zaokrouhlené na buňku 3 km, bez vazby na účet. Nález sám zůstává soukromý.
Jak se z nálezů naučit vliv počasí
Tady je hlavní trik. Kdybychom jen spočítali, kolik pršelo před každým nálezem, dostali bychom klimatologii: houby se hlásí v září, v září prší, hotovo. Oblíbená místa a sezóna by přehlušily všechno.
Použili jsme proto case-crossover, metodu z epidemiologie: každý nález porovnáme se stejným místem o 7 a 14 dní dříve a později. Místo je stejné, sezóna skoro stejná, liší se jen počasí. Podmíněná logistická regrese pak řekne, které okno deště a teploty odlišuje den nálezu od těch čtyř kontrolních dnů. Takhle se nemůže stát, že by model „objevil", že houby rostou tam, kam chodí lidé.
A co z toho vyšlo:
- Rozhoduje déšť, který spadl před třemi dny až čtyřmi týdny. Posledních 48 hodin nehraje roli – podhoubí potřebuje čas, plodnice neroste přes noc. Každých 50 mm navíc za to okno zvedne šanci zhruba o 40 %. Zkoušeli jsme desítky oken (poslední týden, druhý týden, exponenciální paměť, vodní bilance s výparem, počet deštivých dnů) a tohle jedno vyhrálo ve zpětném testu.
- Průměrná teplota za 20 dní, ne za posledních pár. Hřib smrkový a bedla mají nejraději kolem 12 °C, většina ostatních kolem 13 °C; nad i pod optimem šance klesá. V horách je chladněji o 0,65 °C na každých 100 m, mapa teplotu z nejbližšího bodu přepočítá na výšku lesa.
- Hlíva a václavka na déšť nereagují. Rostou na dřevě, které vodu drží, a žádné okno deště u nich nevyšlo. U nich rozhoduje jen sezóna a místo.
- Co nepomohlo: mráz v předchozích dnech, minimální teplota, vlhkost a teplota půdy z reanalýzy, vlhkost vzduchu, deficit tlaku par ani sluneční záření. Všechno jsme otestovali na stejných nálezech a nic nepřekonalo prostý déšť a teplotu o víc, než je šum. Tak v modelu nejsou.
Sezóna a nadmořská výška
Každý druh má křivku roku z českých a rakouských nálezů: hřib vrcholí v září, liška v srpnu, liška nálevkovitá v říjnu a listopadu, májovka v květnu, ucho Jidášovo roste celý rok s vrcholem na jaře. Rakouské nálezy jsou rozdělené podle výšky, takže víme i o posunu: podzimní druhy mají v horách vrchol o dva až tři dny dřív na každých 100 m (hřib −2, ryzec a liška nálevkovitá −3), holubinka naopak o dva dny později. Mapa křivku pro každou buňku posune podle její výšky.
Místo: pod kterým stromem
Déšť řekne kdy, strom řekne kde. Pro každou buňku známe z družic podíl listnatých stromů, hustotu korun a podíly smrku, borovice, modřínu, buku a dubu. Logistická regrese nálezů proti všem lesům Česka pak pro každý druh spočítá, co hledá:
- hřib smrkový, ryzec smrkový, kovář: smrk a hustý les; hřib je pod smrkem zhruba dvaapůlkrát častější než v listnatém lese,
- kotrč kadeřavý, klouzek obecný: borovice,
- klouzek sličný: modřín (jediný rod, pod kterým roste),
- hřib dubový: dub a listnaté lesy,
- bedla, hlíva, ucho Jidášovo: řídký les, okraje a listnaté dřeviny.
Průměrný les Česka má násobek 1. Mapa tak nekreslí mapu lesů, ale rozdíly mezi nimi. Rody stromů vysvětlí ve zpětném testu o polovinu víc o tom, kde se houby našly, než samotný typ lesa – proto jsme je přidali, i když je mapa ForestPaths zatím v předběžném vydání.
Skóre, hustota míst a bubliny
Skóre 0 až 100 je sezóna × šance z počasí a místa; 50 je běžný den v průměrném lese ve vrcholu sezóny. V sezóně (skóre aspoň 35) se buňky seřadí a nejlepší desetina dostane tři houby, dalších 15 % dvě, další čtvrtina jednu, zbytek nic. Houby stojí na místech s nejhustšími korunami buňky, aby neseděly v poli nebo ve vsi. Z dálky se místa shlukují do bublin s počtem – jako mapa bytů – a klik na bublinu, která se už rozpadnout nedá, vypíše všechny druhy na tom místě. Klik na houbu otevře kartičku, která skóre rozloží: kolik dává sezóna, déšť, teplota a les proti běžnému dni, a kde na křivce roku druh právě je.
Jak přesné to je
Nevěříme modelu, dokud nepoznal data, která neviděl. Nastavili jsme ho na nálezech do roku 2023 a dali mu nálezy z let 2024 až 2026: měl poznat, jestli se houba našla v ten den, nebo o týden či dva dříve nebo později na stejném místě. Trefil se v 64 % dvojic, náhoda by dala 50 % – u hřibu 68 %, u kozáka 77 %, u lišky a pýchavky jen 55 až 56 %. Před revizí v říjnu 2026 to bylo 58 %.
Co to znamená pro houbaře: počasí opravdu něco říká, ale sezóna a místo rozhodují víc. Proto mapa ukazuje hustotu míst místo ostré hranice, proto říká „dobré podmínky" a ne „tady rostou". Limity, které známe: nálezy z databází jsou tam, kam chodí lidé (okolí měst, oblíbené lesy); buňka 3 km schová rozdíl mezi severním a jižním svahem; a ani nejlepší model nepozná, že ti místo včera vysbíral někdo jiný.
Co o tom říkají studie
Nevymýšleli jsme to od nuly. Že plodnost hub řídí déšť a teplota se zpožděním týdnů, je v literatuře dobře doložené; my jsme to jen změřili pro Česko a jednotlivé druhy.
- Gange, Gange, Sparks a Boddy (2007, Science) na 56 letech záznamů z jižní Anglie ukázali, že se podzimní sezóna hub prodlužuje na obě strany a některé druhy začaly plodit i na jaře – sezóna není pevná, hýbe s ní klima.
- Boddy a kol. (2014, Fungal Ecology) shrnuli, jak teplota a srážky ovlivňují plodnost, a že mykorhizní a dřevokazné houby reagují jinak – přesně to, co u nás vyšlo pro hlívu a václavku.
- Diez a kol. (2013, Ecology Letters) dokázali, že z historických záznamů nálezů jde odhadnout reakci jednotlivých druhů na počasí a že se mezi druhy liší – tedy že má smysl počítat každý druh zvlášť, ne „houby" dohromady.
- Karavani a kol. (2018, Agricultural and Forest Meteorology) a Pinna a kol. (2010, Forest Ecology and Management) měřili na plochách ve Středomoří a v Kanadě, jak výnos a načasování plodnic závisí na srážkách a teplotě v týdnech před sběrem.
- Holec (Česká mykologie) popsal na trvalých plochách v bučinách Šumavy vazbu makromycetů na vrstvu humusu a substrát – domácí doklad toho, že místo rozhoduje.
Metoda case-crossover je převzatá z epidemiologie, kde se stejným způsobem měří vliv počasí nebo smogu na nemocnost.
Jak to použít
Zapni v mapě vrstvu Houbařská mapa (houbaři ji mají zapnutou od prvního spuštění), podívej se, kde jsou bubliny s nejvyšším počtem, a přibliž si les. V legendě jsou čtyři stupně podmínek a všechny druhy, které dnes rostou; klepnutí na druh nechá v mapě jen ten jeden.
