Každý rok najdou stovky lidí „meteorit". Skoro vždy je to struska, magnetit nebo obyčejný tmavý kámen. Ten zbytek - opravdové kusy z vesmíru - se ale dá poznat doma, s magnetem, střepem porcelánu a kuchyňskou váhou.

Co je meteorit a co je meteor

Čtyři slova, která se pletou i ve zprávách:

Meteoroid je těleso, které letí prostorem - od zrnka prachu po balvan.
Meteor je světelný jev, který vznikne, když meteoroid vletí do atmosféry a rozžhaví se. Padající hvězda.
Bolid je mimořádně jasný meteor, jasnější než Venuše. Z bolidů občas něco dopadne.
Meteorit je to, co dopadne na zem. Jen tohle se dá zvednout a dát do sbírky.

Drtivá většina meteoroidů shoří dřív, než doletí k zemi. Meteorit je vzácnost - a proto se kolem nich točí tolik omylů.

Tři typy meteoritů

Kamenné meteority tvoří naprostou většinu nálezů. Nejčastější z nich jsou chondrity - podle drobných kulatých zrn (chonder), která jsou uvnitř vidět na lomu nebo výbrusu. Obsahují i zrnka kovu, takže bývají slabě magnetické.

Železné meteority jsou z kovového železa s příměsí niklu. Jsou těžké, silně magnetické a na naleptaném řezu ukážou charakteristickou mřížku.

Železokamenné meteority jsou směs obojího a patří k nejvzácnějším.

Jak meteorit vypadá

Na čerstvém nálezu hledejte tři věci:

Fúzní kůra. Tenký tmavý povlak, obvykle matně černý nebo hnědočerný, silný jen zlomek milimetru. Vznikne, když se povrch tělesa při průletu atmosférou roztaví a pak ztuhne. Na odštípnutém rohu je pod ní vidět světlejší vnitřek - ten kontrast je typický.

Regmaglypty. Mělké důlky na povrchu, které připomínají otisky prstů v modelíně. Vymodeluje je proudění vzduchu při průletu.

Tvar. Meteority nebývají ostrohranné jako úlomek skály ani dokonale kulaté jako valoun. Bývají nepravidelně oblé, někdy s náznakem kuželovitého tvaru.

Co naopak meteority obvykle nemají: bublinky a dutiny, vrstevnatost, krystaly na povrchu a lesklou sklovitou strukturu.

Jak poznat meteorit: pět domácích testů

Žádný z nich sám nerozhoduje. Když kus projde všemi, stojí za to ho ukázat odborníkům.

1. Magnet. Přiložte k nálezu magnet (stačí z lednice, na nitce). Železné meteority ho přitáhnou silně, kamenné slabě, protože obsahují zrnka kovu. Nemagnetický kámen je skoro jistě pozemský. Magnetický ale nic nedokazuje - silně magnetický je i magnetit a řada strusek.

2. Vryp. Přejeďte kusem po neglazované straně porcelánu, třeba po spodku hrnku nebo dlaždice. Magnetit zanechá černou čáru, hematit červenohnědou. Meteorit obvykle nezanechá výraznou stopu nebo jen slabě šedou. Tenhle jednoduchý test vyřadí nejčastější záměny.

3. Hmotnost. Meteority jsou na svou velikost těžší než běžné kameny, železné výrazně. Když vám kus v ruce připadá „těžší, než by měl být", je to dobré znamení - ale opět jen znamení.

4. Bublinky. Rozlomte nebo si pod lupou prohlédněte povrch. Struska z hutí a kováren je plná drobných bublinek a pórů po unikajícím plynu. Meteorit je uvnitř kompaktní.

5. Vnitřek. Na čerstvém lomu kamenného meteoritu bývají vidět drobné kulaté chondry a lesklá kovová zrnka. Pozemské horniny tohle nemají.

Nejčastější „meteority", které nejsou meteorit

Struska - lesklá nebo matná, těžká, magnetická, ale plná bublin. Nejčastější záměna vůbec, protože se kolem starých hutí, kováren a železnic válí všude.
Magnetit - silně magnetický a těžký, ale dá černý vryp.
Hematit - těžký, červenohnědý vryp.
Konkrece pyritu a markazitu - kulovité, těžké, na lomu zlatavé nebo s paprsčitou stavbou.
Čedič a další tmavé vyvřeliny - tmavé a těžké, ale bez fúzní kůry a bez kovu.

Kdo čte i náš článek o vltavínech, zná podobnou situaci: zelené sklo se za vltavín vydává stejně často, jako se struska vydává za meteorit.

České meteority

Česko má podle přehledu na Wikipedii necelé tři desítky uznaných meteoritů. Některé z nich patří k nejslavnějším na světě.

Příbram (1959) je první meteorit, jehož dráhu se podařilo spočítat z fotografií bolidu - a z ní dopočítat, odkud ze Sluneční soustavy přiletěl. Od té doby se o takových kusech mluví jako o meteoritech „s rodokmenem". K pozorovaným pádům patří také Morávka (2000), Žďár nad Sázavou (2014) nebo Hradec Králové (2016).

Za řadou těchto nálezů stojí Evropská bolidová síť Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Kamery po celé střední Evropě snímají noční oblohu, a když se objeví bolid, z více záběrů se spočítá, kde by mohly úlomky dopadnout.

Komu patří meteorit

Podle dosavadní praxe si v Česku nalezený meteorit můžete ponechat - na rozdíl od řady jiných zemí, kde meteority automaticky patří státu. Pokud jste ho ale našli na cizím pozemku, patří se mít souhlas vlastníka. U konkrétního případu si nechte poradit, tenhle odstavec není právní rada.

Nezávisle na tom: meteorit má vědeckou hodnotu, zvlášť čerstvý pád. Když máte podezření, že jste našli skutečný kus, ozvěte se odborníkům - Astronomickému ústavu AV ČR nebo Národnímu muzeu. Určení je pro vás a klasifikace pro vědu.

Kolik meteorit stojí

Cena se liší řádově. Běžné kamenné meteority z pouštních nálezů se prodávají za zlomek toho, co vzácné typy nebo kusy z doloženého pozorovaného pádu. Rozhoduje typ, stav, zachovalost fúzní kůry a hlavně doložený původ.

Pozor při koupi: meteority se padělají stejně jako mince. Kus bez certifikátu klasifikace a bez doložené lokality kupujte jen za cenu, kterou jste ochotní ztratit. Obecná pravidla, jak odhalit padělek, rozebírá článek Jak poznat falzum mince - platí i tady.

Co dělat s podezřelým nálezem

Nemyjte ho vodou. Kov v meteoritu rezaví a voda urychlí rozklad.
Nečistěte ho a nebruste. Fúzní kůra je jeden z hlavních znaků.
Zapište si přesné místo. GPS souřadnice, datum, okolnosti. U meteoritu je lokalita polovina jeho hodnoty.
Vyfoťte ho ze všech stran a detail povrchu.
Neprojíždějte ho opakovaně silným magnetem. Stačí jedno přiložení.
Zvažte ho a změřte.

Vyfoťte a nechte si poradit

V eArcheo nález vyfotíte a AI navrhne, o co jde - a u „meteoritů" často rovnou řekne, že jde o strusku nebo magnetit, což ušetří cestu do muzea. Nález si pak uložíte do vlastní evidence s fotkami, polohou a hmotností. Jak takovou evidenci vést, popisuje článek Evidence sbírky minerálů. Vyzkoušet zdarma.